Magdaléna Zemanová

Jmenuji se Magdaléna Zemanová a jsem pěstoun ve zvláštních případech. Bydlíme s
manželem v pididomku v Šanově u Rakovníka. Do našeho manželství jsme vkročili po zhruba
tříměsíční známosti, ale každý se dvěma dětmi. Abychom svou lásku naplnili, narodil se nám
syn. Starší děti odrostly, vykročily do samostatných domovů s naším nábytkem, oblečením,
měsíčním přísunem potravin... Zůstal benjamínek (dnes 12) a byla jen otázka času, kdy počet
plenitelů ledničky a rozbíječů kol doplníme na nám vyhovující počet pěti kusů. Dali jsme s
mým mužem řeč. Bylo na mě, abych tu myšlenku přenesla na něj a byl z toho nakonec jeho
výborný nápad. Vyplnila jsem vše potřebné pro PP a pozvali nás na testy. Docela jsme se u
otázek pro pěstouny pobavili a přípravka byla pro mne už jenom zakončením celé peripetie
zvané prověření vhodnosti stát se pěstounem. Manžel přípravku prospal. Je to cca tři roky,
kdy k nám přišel krásný poloromský kluk, naprosto bezproblémový, povahou usměvavý
pohodář. Vrostl mezi nás a dnes je v první třídě. Není divu, že jsem dostala roupy na holčičku.
Znovu psychologické kolečko a z jedné vysněné princezny se vyklubaly tři malé dračice. Tři
sestřičky (6,6,5), které si nesou do života nálož trápení z bio rodiny a jejichž výchova bude
daleko náročnější, než jsme předpokládali. Když potkávám lidi v autobuse při cestě do města
nebo vleču svoje hejno dětí po vsi, tak se lidi ptají, fandí nám, říkají, že jsme blázni nebo
nás drbou, ale to se nedozvím. Ani bych nedokázala pořádně a smysluplně odpovědět, proč
jsme do pěstounky šli. Nevím. Nejsme vyloženě pečovatelské typy, ani nejme nenaplnění
rodičovstvím. Naopak, máme časově náročné zájmy a nechceme se jich vzdát. Zvykla jsem
si mít bandu dětí okolo sebe, vidím smysl v této práci a taky je to i dobrý skutek, ne? Jako
bezvěrec spoléhám na sebe, ale člověk nikdy neví... Když naše dnes už dospělé děti nosily
na hlavách barevná číra, bederní roušky a měli jsme na zahradě tee-pee, tak jsme byli pro
všechny divní, dnes "pěstujeme cizí děti" a zase jsme divní. Jsme motorkáři, vodáci, bývalí
vandráci, jsme fandové dobré muziky a filmů v kině, chováme zvířata, která se nejí a na
zahradě opékáme vuřty a nepěstujeme zeleninu. Politicky se naše rodina dělí na bojovníky za
životní prostředí a lidská práva, ale nakonec je to všechno anarchie. Přeju všem, aby našli v
dětských očích smysl svého života. Slunce v duši a vítr ve vlasech

Magdaléna Zemanová alias Ronja, dcera loupežníka