Výkon pěstounské péče je v našem právním systému řešen poněkud zmateně, neboť jej
upravují tři odlišné zákony. V první řadě se jedná o Zákon o sociálně-právní ochraně dětí,
náhradní rodinné péči se věnuje hlava III:
https://zakony-online.cz/?s149&q149=all

Další na řadě je Zákon o rodině, kde se v § 45c odst. 2 výslovně praví, že pěstoun nemá
vyživovací povinnost vůči dítěti, které má v pěstounské péči:
https://www.zakonycr.cz/seznamy/094-1963-sb-zakon-o-rodine.html

Posledním je Zákon o státní sociální podpoře, podle kterého jsou vypláceny pěstounské
dávky. Nejdůležitější je příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna. Paradoxně to,
co by z logiky věci nemělo být předmětem jakéhokoliv zkoumání, je vypláceno takto. Je to od
§ 40: https://www.zakonycr.cz/seznamy/117-1995-sb-zakon-o-statni-socialni-podpore.html.

Pro úplnost je potřeba přiložit odkaz na návrh novely Zákona o sociálně-právní ochraně dětí,
podle kterého by dávky pěstounské péče patrně přestaly být vypláceny podle Zákona o státní
sociální podpoře, a byly by vypláceny podle novely zmíněného zákona:
https://vzd.cz/sites/default/files/Novela_359-99.pdf.

K výše zmíněnému je potřeba dodat, že nikde není řešeno zabezpečení pěstounů v případě
nemoci či úrazu vyjma toho, že pokud pěstoun déle než měsíc nevykonává pěstounskou
péči, ztrácí nárok na „dávky“. Z toho jasně vyplývá, že pokud je jediným příjmem pěstouna
jeho „odměna“ a stane se např. obětí dopravní nehody, automaticky a zcela v souladu
s platnými zákony padá ekonomicky ke dnu.

Dětský domov (stejně jako pěstoun) nemá vůči dítěti svěřenému do náhradní rodinné
péče vyživovací povinnost. Proto také proudí do dětských domovů roční dotace na jedno
(zdravé, bezproblémové) dítě převyšující částku 400 000,- korun, a to pouze v neinvestičních
nákladech. Náklady ze státního rozpočtu na takové dítě umístěné v pěstounské péči dosahují
přibližně čtvrtiny této částky bez povinnosti státu přispívat na investiční náklady pěstounů.
Se zvyšujícím se počtem dětí umístěných v jedné rodině úspory státu strmě stoupají, neboť
příjem pěstounů je odstupňován tak, že ekonomicky jsou pěstouni „trestáni“, pokud do rodiny
přijmou více dětí. Návrh novely Zákona o sociálně-právní ochraně dětí značně zvýhodňuje
pěstouny, kteří přijmou jedno zdravé dítě, ale značně komplikuje rozvoj středně velkých
pěstounských rodin. Větší pěstounské rodiny (více než 3 přijaté děti) prakticky likviduje,
s výjimkou přijetí větší sourozenecké skupiny, nicméně po ekonomické stránce je v souladu
s navrhovanou novelou nemožné ze státních příspěvků financovat více než jedno dítě.

Logicky se nabízí otázky: Chce MPSV skutečně zrušit kojenecké ústavy a snížit počet dětí
umístěných v ústavní péči? Vytváří MPSV dostatečné nástroje pro výkon náhradní rodinné
péče, nebo chtějí „dokázat“, že to v našich českých podmínkách není možné?

Často lze ve sdělovacích prostředcích slyšet námitku, že pokud by bylo možné pěstounskou
péči dělat na kšeft, ztratila by svůj smysl. Já se ptám – kde by ke ztrátě smyslu této práce
došlo? Cožpak vychovatelé v dětských domovech za svou práci nepobírají mzdu? Pokud
kdokoliv dojde k přesvědčení, že ve výkonu pěstounské péče vidí smysl svého života, a
bude příslušnými orgány a komisemi shledán způsobilým pro výkon této záslužné činnosti,
nezaslouží si snad za to svou mzdu?

Pokud chcete vědět více o právních předpisech, následujte tento odkaz